The paper is devoted to the analysis of theurgic aesthetics in relation to the concept of utopia that initiates a different understanding of the philosophy of the Russian diaspora representatives through the prism of utopian theurgy of beauty and art. Introducing the idea of utopian theurgy of beauty and art the authors emphasize its meaningful, axiological component. The authors interpret the utopian theurgy of beauty and art in the Russian diaspora philosophy of the first third of the 20th century as (...) an aesthetically mystical experience of the imperfection of human earthly existence that causes a gap with socio-historical reality with direct co-existence of the creative individual with God who is considered to be the true Beauty, the cosmic Harmony, and the universal Love. The meaning of the utopian theurgy of beauty and art is in achieving the goal of possible union with the deity, as well as in affirming persons actions as a co-creator of the world process. The utopian theurgy of beauty and art of an optimistic nature, associated with the light of hope directed to the transformation of earthly existence is reflected in N.S. Arsenyev's idea of spiritual joy achievable in the mystical experience of "longing for Beauty in God"; in B.P. Vysheslavtsev's reflections about the artistic and creative embodiment of eros as thirst, the birth of the God-Man in beauty, as well as in I.A. Ilyin's philosophy, in which, despite disappointments in social changes, the faith in art as the Mystery, as "a service and a joy" always following sacred traditions is preserved. The aesthetic and pessimistic foundations of utopian theurgy are realized in the aesthetic views of V.V. Weidle, according to which art has lost its orientation to high objective spirituality; in S.L. Frank's idea of unrealized Beauty as a dream of the ultimate transformation of the world that is opposed by the bitter reality of the split of being; as well as in the philosophy of N.A. Berdyaev, who postulates the tragedy of earthly existence caused by the unattainability of the full realization of the cosmic Beauty that considers as the goal of the world process. N.O. Lossky's metaphysics, intuitionism and value system are of particular importance, as the utopian theurgy of beauty and art consists in the following: there always remains a share of the absolute truth in art that is the world of illusions and artists imagination; the absolute value of beauty universally valid for all substantial personalities is affirmed. (shrink)

_The purpose_ of the article is to comprehend the Husserlian model of constituting temporal modes through the ability of intentional "retentional-protentional" consciousness, as well as to clarify the possibility of interpreting its positions in the reconstruction of the concept of anthropic time. _Theoretical basis._ The theoretical framework of the research includes: 1) the interpretation of the phenomenological reflection of "time-consciousness" by E. Husserl in the context of solving the problem of phased-differentiation of this form of temporality; 2) the concept of (...) anthropic time (V. Khanzhy). _Originality._ For the first time in research literature, the possibilities of applying the ideas of Husserl to the reconstruction of the concept of anthropic time are considered through the interpretation of the phenomenological solution to the problem of temporality, proposed and specified in Husserl’s "time-consciousness" concept. _Conclusions._ The comprehension of the Husserlian model of intentionality of consciousness through the "grasping-from-now" and the constitution of phases of phenomenological time through the component of "exiting-from-now" showed that solving the problem of phased-differentiation of phenomenological time leads to the observation of the impossibility of isolating the modes of past, present, and future as self-sufficient and unconditional. More accurate indications, based on the constitutive intentionality of consciousness on the "grasping-from-now" phases of time (as conventional), are as follows: a) the abilities of retention and recollection are the foundation for the constitution of the past and its connections to the present; b) the perception establishes the basis for the phase of the present itself; c) the possibilities of protention and anticipation (as forms of imagination) constitute the future and its connections to the present. By the concept of retention, Husserl fixes a certain primary memory (the present "now" of a past interval), which enables retaining the past in the present. The category of recollection or secondary memory is used by the philosopher to refer to the self-sufficient reproduction of past experiences (without being joined to present perception). The fundamental difference between recollection and retention is that the former _re-_presents a temporal interval, grasping its content and reproducing it as it was in the past, while in the latter, the perceived duration is presented as a fragment of time that has just passed. According to the German philosopher, the "grasping" of the present phase is performed by perception. Through the constitutive intentionality of consciousness, perception synthesizes the results of primary-actual activity and retentional holding of duration. The second part of the article will present solutions to the following research tasks: 1) analysis of the possibilities of protention and anticipation in constituting the future and its connections with the present; 2) understanding the possibility of using interpreted forms of Husser’s ideas in reconstructing the concept of anthropic time. (shrink)

_The purpose _of the article is to comprehend the Husserlian model of constituting temporal modes through the ability of intentional "retentional-protentional" consciousness, as well as to clarify the possibility of interpreting its positions in the reconstruction of the concept of anthropic time. _Theoretical basis._ The theoretical framework of the research includes: 1) the interpretation of the phenomenological reflection of "time-consciousness" by E. Husserl in the context of solving the problem of phased-differentiation of this form of temporality; 2) the concept of (...) anthropic time (V. Khanzhy). _Originality._ For the first time in the research literature, the possibilities of applying the ideas of Husserl to the reconstruction of the concept of anthropic time are considered through the interpretation of the phenomenological solution to the problem of temporality, proposed and specified in Husserl’s "time-consciousness" concept. _Conclusions._ According to Husserl, the structure of human time-consciousness is instantiated in three spheres of passivity: prerefleсtive cogito, embodiment, and intersubjectivity. Within the framework of the problem of phase differentiation of phenomenological time, an analysis of the potencies of consciousness in constituting the phases of time-consciousness, namely protentional and retentional potencies, has been proposed. In the context of the reconstruction of the concept of anthropic time, several aspects of Husserl’s model of time-consciousness have been interpreted, including the paradoxical reconciliation of two quasi-incompatible ideas: the idea of the vagueness of the boundaries between temporal modes and the thesis of the formal capacity of preserving temporal units within their respective temporal phases. The property of multilevel complexity in the system of human temporality accounts for the diversity in the relationship of unique temporal units based on formal and content-related criteria ('temporal matryoshka'). (shrink)

Ch. 1. Filosofskoe osmyslenie kulʹtury -- ch. 2. Problemy mnozhestvennosti kulʹtur.

Extracellular nucleic acids are found in different biological fluids in the organism and in the environment: DNA is a ubiquitous component of the organic matter pool in the soil and in all marine and freshwater habitats. Data from recent studies strongly suggest that extracellular DNA and RNA play important biological roles in microbial communities and in higher organisms. DNA is an important component of bacterial biofilms and is involved in horizontal gene transfer. In recent years, the circulating extracellular nucleic acids (...) were shown to be associated with some diseases. Attempts are being made to develop noninvasive methods of early tumor diagnostics based on analysis of circulating DNA and RNA. Recent observations demonstrated the possibility of nucleic acids exchange between eukaryotic cells and extracellular space suggesting their participation in so far unidentified biological processes. BioEssays 29:654–667, 2007. © 2007 Wiley Periodicals, Inc. (shrink)

Logical pluralism from historical perspective -The plurality of logics is understood as a challenge to seek a deeper understanding of the na- ture and import of logic. Two basic approaches to demarcation of logic are considered, the model-theoretic and the proof-theoretic one. Investigation of the history which led to these two appraoches identifies the postion of logic in Kant's epistemology as crucial for the devel- opment. An analogical development from Kant's conception of geometry to the plurality of geometric theories leads (...) to a holistic view both of geometry and of logic. It furthermore proves essential to understand the pragmatic import of logic. Given the problems tied to the attempts to demarcate logic, inferentialism and logical expressivism are arrived at as jointly provid- ing the most appropriate account. These approaches are developed into a conception which stresses, in line with the historical perspective of the work, the ability of logic to develop. (shrink)

Cílem knižní studie je postihnout pravidla platící v agonálním prostoru, do něhož literární znalci svými promluvami a texty jako subjekty vstupují a v jehož rámci jsou vzájemně poměřováni, posuzováni a hodnoceni. Autor přitom vychází z předpokladu, že myšlení o literatuře spoluformuje nadosobní pamět' určitého kolektiva a současně je také prostorem pro individuální tvořivost znalců. Literární historiky, teoretiky, kritiky či učitele interpretuje jako aktivní účastníky řečových her, kteří musí své názory a koncepty formulovat a prosazovat v kooperaci a konkurenci s ostatními, (...) což je také nutí volit jisté role a strategie. A protože si je vědom také toho, že pravidla hry jsou v čase proměnná, zachycuje rovněž posuny v myšlení o literatuře od pozitivistického důrazu na fakta přes víru, že klíčem k poznání je volba správné metody, tedy obecně aplikovatelného postupu, až po současnou konceptuální literární vědu, která hodnotově preferuje jednorázové demonstrace novosti, kreativity a neopakovatelné jedinečnosti. Vychází v edici Literární řada. (shrink)

Článek se zabývá způsobem, jakým vnímá vztah vědecké metody a demokracie Karl Popper. Toto sepětí je jedním ze základních atributů Popperova myšlení. Pro jeho pochopení je třeba zasadit Poppera do historického kontextu vývoje liberálního myšlení a poukázat na možné souvislosti se Schumpeterovou redefinicí demokracie. Výchozím bodem je však interpretace základních episte- mologických předpokladů Popperova myšlení - konceptů provizornosti vědeckého poznání a ratio negativa. Primárním cílem článku je kontextualizace těchto předpokladů s politologickými a sociologickými důsledky. Ty lze spatřovat nejen s odmítnutím (...) positivismu a esencialismu, ale také v Popperově preferenci volebních a stranických systémů. Na závěr je rozpracována problematika kritického racionalismu, hodnot a otevřené společnosti na základě možných námitek vůči Popperově teorii. (shrink)

Studie má za cíl představit strukturu Hayekova evolucionismu. Argumentace postupuje v několika krocích: Východiskem je historicko- systematická expozice způsobu, jakým evoluční teorie ovlivnila Hayekovu filosofii, především s ohledem na periodizaci vývoje jeho myšlení a systematické odlišení explanans a explanandum v rámci jeho teorie vědy. Dále je rozebírán způsob, jakým Hayek rozvíjí svoji metodologii vědy. V této souvislosti je argumentováno ve prospěch teze, že Hayekovo pojetí metodologického dualismu je důsledkem ovlivnění evoluční teorií. Zároveň je evoluční teorie představena jako nástroj vysvětlení, konkrétně (...) pak tzv. vysvětlení vzorce. Následně je představeno Hayekovo pojetí společnosti v kontextu kulturní evoluce. Společnost je interpretována jako řád jednání a je kladen důraz na Hayekovo vnímání společnosti jako řádu vyvíjejícího se společně s lidskou myslí. Na základě těchto předpokladů je v poslední části rozvinuto Hayekovo pojetí mysli. Toto pojetí vychází z konekcionistické pozice. Dále argumentuji proti tradičnímu pohledu na Hayekovu filosofii jako rozvíjení Kantovy filosofie. Závěr rekapituluje základní body Hayekova evolucionismu. (shrink)

Kniha obsahuje články, studie, úvahy a memoárové texty, publikované v různých časopisech a sbornících v letech 1971 až 2010.

[The conception of the earth in Anaximander’s cosmology].

Tento lnek se zabv Hayekovou teori mysli, kterou pedstavil ve svm pravdpodobn nejobtnjm dle Sensory Order. Prvn st nastoluje fundamentln otzku o vztahu vnjho svta a obrazu, kter si o tomto svt vytv nae mysl. Nsleduje zkoumn zkladnch nstroj a pedpoklad, na kterch Hayek svou teorii vystavl. Jdrov st se pokou nastnit hlavn odpovdi, kter z Hayekovy teorie mysli plynou. Zvren sti pot strun roziuj mon vyuit tohoto dla ve filosofii vdy, v rozdlnm chpn prodnch a spoleenskch vd, v pojet (...) svobodn vle i v aplikaci na konkrtn oblasti ekonomie, ke kterm Hayek nejvce pispl. (shrink)

Prce si klade za cl porovnat vliv filosofickho uen na pokrok spolenosti a hospodstv s ohledem na vliv nboenstv. Vliv filosofie je studovn na historickm vvoji spolenosti ve starovku a stedovku. Jde o obdob, kter bylo nejvc ovlivnno nboenskmi zmnami, kter vedly k rznmu spoleenskmu vvoji v zvislosti na volnosti v rozhodovn. Tato teze je postupn doloena na vvoji antickho ecka, starovk ny, arabskho svta a stedovk katolick Evropy. Tyto regiony prochzely obdobmi hospodskho vzestupu a padku podle toho, nakolik se (...) filosofii dailo dret odstup od nboenskch zsah. Na vvoji Evropy je zrove poukzno na fakt, jakm zpsobem znalosti antiky prochzely djinami pes jednotliv regiony, kter kladou draz na rozvoj lovka. (shrink)

Cílem této práce je připomenout odkaz J. B. Kozáka (1888–1974) a hodnotu jeho přednášek na Karlově univerzitě v letech 1949–1952, které měly hluboký význam v souvislosti s novou politickou situací po komunistickém puči v roce 1948. Život J. B. Kozáka byl hluboce ovlivněn jeho církevním vzděláním. Nakonec však získal post profesora filosofie na Karlově univerzitě v Praze. Jako prominentní zástupce Českého kulturního života se stal aktivním členem malého kroužku „pátečníků“ založeného spisovatelem K. Čapkem (1890–1938) a podporovaného T. G. Masarykem (1850–1937). (...) J. B. Kozák obhajoval demokratické ideje, ale jeho sympatie zároveň patřily také sociálně orientovaným levicovým osobnostem (viz například jeho přátelství s profesorem Z. Nejedlým, 1878–1962). Před válkou J. B. Kozák opustil Prahu a začal přednášet filosofii na Oberlin College v Chicagu (USA). Na konci války se však do Prahy vrátil. V létě roku 1945 získal znovu univerzitní post s možností přednášet. Ve vášnivých debatách s marxisty hájil myšlenky humanismu a svobody. Získal si sympatie svých studentů a stal se jejich morální autoritou, kterou zůstal i v těžkých časech politických čistek, kdy byli mnozí jeho kolegové propuštěni. Skutečnost, že si udržel pozici na univerzitě, nijak jeho autoritu nepoškodila. Byl chráněn kvůli svým levicovým názorům před válkou. Navzdory respektu, kterého se mu dostávalo, byla jeho možnost přednášet značně omezena. Připojeny jsou také úryvky jeho „dějin filosofie“ jako volné záznamy jeho přednášek. (shrink)

In this article we address the question of individual identity and its place – or rather omission – in contemporary discussions about the cosmopolitan extension of liberalism as the dominant political theory. The article is divided into two parts. In the first part we show that if we consistently emphasise the complementarity of the “inner” and “outer” identity of a person, which is essential to liberalism from its very beginnings, then a fundamental flaw in the liberal cosmopolitan project becomes apparent. (...) This is the underestimation of the indispensability of an unambiguously determined public framework which will fix and enforce liberal principles and values in a comprehensible way. Such a framework for liberalism was always the political community and then, above all, the modern state, in which the liberal identity could then be realised. The discussion in this part of the article prepares the ground for an examination, in the second part, of a dilemma which cosmopolitan liberalism must face. In the second part we argue that the attempt to tackle the given problem presents liberals with the following dilemma: either it is necessary to plead for the institution of a global political authority (a “world state”), or to give up the belief that fundamental liberal principles and values can be realised to a global extent. We show, at the same time, that because of the character and ambitions of the cosmopolitan project, the promise of plural identities and multi­centred law cannot be relied upon. By way of conclusion we then ask what is the price of the realisation of cosmopolitan liberal ideals. -/- NOTE: This is a two-part article (in Czech). For download here is the first part; please see the link below for the second part as well. (shrink)

Henri Bergson se za svého života těšil velké popularitě. Přes jistý ústup ze slávy jeho filosofie i v druhé polovině dvacátého století inspirovala např. Gillese Deleuze. Nicméně analytická filosofie Bergsonovi dosud mnoho pozornosti nevěnovala. Ačkoli na první pohled skutečně s analytickou filosofií nemá mnoho společného, najdeme v jeho díle některé myšlenky, které by si zasloužily, aby je analytická filosofie zhodnotila. Zaměříme se na Bergsonovo pojetí špatně položených otázek, které je v mnohém podobné pojetí logických pozitivistů. Dále navrhneme, v čem může (...) spočívat jeho přínos pro teorii pravidel a normativistickou teorii významu. Obě témata jsou zde především programaticky nastíněna, jejich hlubší rozpracování je úkol pro další práci. (shrink)

Clem tto prce je ukzat Fergusonovy zkladn teze tkajc se pojet lidsk pirozenosti a zkoumat, jak z nich plynou zvry a jestli mohou tyto zvry neproblematicky koexistovat. V prvn sti prce se chci pokusit najt vnitn jednotu ve Fergusonov teorii lidsk pirozenosti a ukzat, e Fergusonovo pojet lovka je konklusivn. Zkoumn pirozenosti lovka je pro Fergusona velmi tsn spjato se zkoumn vztahu jedince a spolenosti. Prv v pojet tohoto vztahu vznik problmov situace, pokud budeme chtt podret Fergusonovu verzi a pidat (...) k n teorii morlnho citu. Na rozbor tto problematiky se zamm v posledn sti prce. Prce se zabv Fergusonovou teori spadajc pouze do obdob, kdy napsal "An Essay on the History of Civil Society". (shrink)

Práce si klade za cíl kriticky prozkoumat teorii J. S. Milla o rozlišení kvalitativní a kvantitativní charakteristice požitků (pleasure). Mill svoji teorii představil jako reakci na kritiku, že utilitární teorie vyhovuje jen zvířecí povaze lidské přirozenost a neuvažuje o vyšších schopnostech lidského ducha. Millova expozice teorie ale není v mnoha pasážích zcela jasná a průhledná. Práce se zaměřuje hlavně na prozkoumání problematického vztahu mezi kvantitativní stránkou a kvalitativní stránkou potěšení.

Aristotel je vpeljal pojem skupnega čuta, zaznavno zmožnost višjega reda, ki združuje in nadzoruje posamezne čute. Osnovni namen prispevka je predstaviti, kako je skupni čut in njegove funkcije razumel Aristotelov najodličnejši antični komentator Aleksander iz Afrodizijade. Avtor je pri tem pozoren na Aleksandrovo ujemanje z Aristotelom ali odmikanje od njega, opozarja pa tudi na njegove prispevke k problematiki. Drugi cilj prispevka je obravnava enega posebnega odmika, ki je prevladoval v kasnejših razlagah Aristotelovega pojma skupnega čuta, tj. analogije med skupnim čutom (...) in središčem kroga, v katerem se srečujejo različni polmeri. (shrink)

[Some notes on V. Kolman's article “On Frege's alleged holism”].

Pár slov úvodem k dopisu, který poslal Pavel Tichý z University of Otago Pavlu Maternovi (který v té době ´pracoval´ na brněnské univerzitě bez možnosti učení a publikování). K dataci dopisu: Shoduji se s odhadem Dr. Raclavského, že jde patrně o r. 1975. Ti, kdo neprožili normalizaci, si těžko představí situaci. To nebylo tak, že můj přítel Tichý momentálně působí na Novém Zélandě a píše mi z momentálního zahraničního pobytu. Tichý byl emigrant, což mj. znamenalo, že žádnou z jeho (...) odborných statí nebylo možno u nás citovat, dále že dík faktu, o kterém každý věděl, že dopisy emigrantů jsou u nás na příslušných institucích otvírány, znamenala korespondence s emigrantem kádrovou skvrnu. O tom jsem tehdy nepřemýšlel, už proto, že četba Tichého dopisů byla nesmírně zajímavá. Byl jsem na shromažďování korespondence lajdák. Moje krátkozrakost zavinila, že se z této korespondence zachoval nepatrný zlomek. Dopis, který následuje, je ovšem obzvlášť zajímavý, a to z následujícího důvodu: Tichý měl už od šedesátých let – ještě v Československu – v hlavě zárodky svého přístupu k logice a logické analýze přirozeného jazyka (svědčí o tom jeho stati v tehdejším Filosofickém časopise, zejména stať „Smysl a procedura“ z r. 1968). Dopis, který zde uveřejňujeme, má však hodnotu historického dokumentu. Jde o první ´neformální´ formulaci jeho pojetí tzv. konstrukcí a jeho postoje k logice, což se postupně promítlo do systému Transparentní intenzionální logiky (TIL), vyloženého souvisle v monografii The Foundations of Frege´s Logic, vydané asi 13 let po tomto dopisu. Ze vzhledu dopisu je patrné, že byl psán na psacím stroji, což v těch letech bylo standardní. Musíme omluvit překlepy (ostatně to byl osobní dopis), pokud jde o nespisovnosti, vím, že Tichý ovládal češtinu velmi dobře, ale dával přednost psát přirozeně, blízko k hovorové češtině. Jistě připustíte, že jeho jazyk je zde velmi živý a že úpravy směrem ke spisovnému jazyku by narušily kouzlo bezprostřednosti a jistého emocionálního zaujetí, které z dopisu vyzařuje. Tichý posílal mně a Pavlovi Cmorejovi i nadále jednak osobní dopisy, jednak rukopisy svých statí, takže jsme měli výhodu být účastni procesu budování TIL, kterou oba (a dnes už nejenom my) pokládáme za podstatný přínos ke světové logice. --Pavel Materna. (shrink)

In this article, the subject of the study is the philosophical ideas of traditionalism, which were considered by writers-villagers and, in particular, by the writer A. Onegov. Russian people have these values, such as the cult of the family, the idea of a collective beginning in Russian society, the priority of the general over the private, a special attitude to work. These cultural values sharply distinguish the Russian civilization from the Western one, which is built largely on other grounds opposite (...) to these. Unfortunately, those value foundations inherent in the Russian civilization and which were described by A. Onegov are largely lost. However, it is time to study and revive them. The main conclusions drawn by the authors should be considered that it is time to return to their Russian traditional values, especially since this is being talked about today from the highest tribunes in Russia. Summing up, we can confidently state the fact that the traditionalist ideas of A. Onegova, expressed by him in his work "Dialogue with Conscience" will be in demand today. He managed to grasp the necessary factors, the conditions without which modern Russian society cannot develop. The study of A. Onegov's literary heritage is important not only from an artistic but also from a philosophical point of view. (shrink)

One of the most important tasks in each philosophical tradition is to determine the methodological foundations and the target reason for research practice. Russian Russian neo-Kantianism raises several fundamental questions, including the criteria for distinguishing individual systems and the possibility of their integral reconstruction, the identification of the independence of Russian philosophers in overcoming the key contradictions of transcendental idealism, as well as discussions regarding the contribution of Russian neo-Kantians to the history of the development of Russian and European philosophy. (...) No less significant is the problem of uniting Russian neo-Kantianism in the context of the general tradition of neo-Kantianism in its development to the latest trends. The prospect of turning to the heritage of Russian philosophers is largely determined by the design of post-Kantianism and post-Neo-Kantianism. In the works of A.I. Vvedensky, and then B.A. Focht, V.E. Seseman, S.L. Rubinstein, and many others, the transition from German classical idealism in the prism of the specifics of Russian philosophy to the formation of a new understanding of transcendental philosophy and its tasks was marked. In many ways, the proposed solutions were distinguished by originality and obvious independence, but at the same time they were implicitly within the boundaries of the tradition of German neo-Kantian philosophy set by I. Kant. Comparing the latest prospects for the development of neo-Kantian methodology, it can be assumed, not without reason, that Russian neo-Kantianism has largely anticipated the latest trends. Russian neo-Kantians need to reveal the unity of the entire tradition for an objective assessment and subsequent actualization of the heritage of the Russian Neo-Kantians, accompanying this process with a historical and philosophical reconstruction of individual systems of philosophy, but also identifying those perspectives for philosophy that were designated by Russian thinkers. Russian neo-Kantians' problem field of self-determination within the framework of the history of Russian and European philosophy is proposed in the content of the article. Special attention is focused on the unity of methodological tasks and the target reason for the research practices of thinkers who at different stages of their development contributed to the formation of the phenomenon of Russian neo-Kantianism. (shrink)

[Parmenides in the context of the oral culture of antiquity].

The key focus of this essay is the experience of encountering divine wonder in things. The examination of the divine encounter is staged against the phenomenological backdrop. Specifically, the concept of the divine wonder is taken in its original, Husserlian, definition as Verwunderung and is traced via Levinas and his concept of face (le visage) to the early 20th century Russian philosopher, Pavel Florensky (1882–1943), whose 1922 essay “Iconostasis” approaches divine representation (лuк) in icon painting explicitly and consistently as (...) a phenomenon of wonder. More broadly, by connecting Florensky and his work to the phenomenological project at large, this essay aspires to show that the early 20th century Russian contributions to phenomenological thought go beyond adaptations and simulations of the traditional phenomenological prolegomena toward highly original philosophical encounters. (shrink)

The key focus of this essay is the experience of encountering divine wonder in things. The examination of the divine encounter is staged against the phenomenological backdrop. Specifically, the concept of the divine wonder is taken in its original, Husserlian, definition as Verwunderung and is traced via Levinas and his concept of face to the early 20th century Russian philosopher, Pavel Florensky, whose 1922 essay “Iconostasis” approaches divine representation in icon painting explicitly and consistently as a phenomenon of wonder. (...) More broadly, by connecting Florensky and his work to the phenomenological project at large, this essay aspires to show that the early 20th century Russian contributions to phenomenological thought go beyond adaptations and simulations of the traditional phenomenological prolegomena toward highly original philosophical encounters. (shrink)